http://jednoauto.com/blog/ Kde nic, tu nic. cs http://jednoauto.com/blog/143-jsem-na-twitteru.php Chybí-li někomu mé žblepty z dávné doby (ani se nepamatuji, kdy jsem to tu založil), naleznete mne na Twitteru. http://twitter.com/TomasKrchnak Mon, 08 Mar 2010 18:51:47 +0100 http://jednoauto.com/blog/142-stratovarius-vydali-nove-album-polaris.php Všechny fanoušky legendární finské kapely Stratovarius jistě nenechala v klidu zpráva z půlky února letošního roku, kdy Timo Kotipelto a spol. oznámili finišování na nové desce, Polaris. Dle vlastních slov půjde o silné, melodicky vytříbené album, které bychom si měli užít. Včera proběhl oficiální světový launch a již dnes se na internetu objevil první CD rip (zatím bohužel v MP3 kvalitě). Všem skalním fanouškům samozřejmě doporučuji, album se povedlo. Malá ochutnáva je výše, pilotní song Deep Unknown (dle mého názoru ne nejlepší, ale stále slušný). Thu, 14 May 2009 17:01:00 +0200 http://jednoauto.com/blog/141-jaky-byl-rok-2008-aneb-co-jsem-vsechno-dokazal.php Měsíc leden, léta páně 2008. Přestala mě bavit tvorba webových stránek a já pochopil, že se tomu věnovat nechci. Začal jsem se věnovat počítačovému hardwaru a počátkem února jsem začal aktivně psát na fórum tehdy rozrůstajícího se serveru ExtraHardware.cz. V létě roku dvoutisícího osmého jsem se již stal moderátorem na fóru tohoto výborného webu a od prvního prosince jsem se stal jeho redaktorem/bleskovkářem/novinkářem, nazývejte si to, jak chcete. K dnešnímu dni jsem napsal přes 40 novinek a musím říct, že mám z toho velice dobrý pocit, i když si uvědomuji, že toho vím stále zoufale málo a čeká mne ještě spousta práce. Snad se zadaří. Doufám, že odstavec výše nevypadá nějak chlubivě. To bych nerad. Jen jsem zkrátka velmi spokojen s tím, co jsem za rok dokázal. Vždycky jsem chtěl být redaktorem, psát novinky na velký web a být čten velkým množstvím lidí. To se mi nyní splnilo a rád bych na tomto místě poděkoval šéfredaktorovi Mirkovi za to, že mi to místo nabídl. Snad Tě nezklamu . Letos jsem si uvědomil, jak jsem starý. Táhne mi na 18 a furt vím hovno. Příjde mi, že za pouhý rok, co jsem se věnoval trochu více počítačům, jsem se naučil víc, než na gymplu za 6 let. Navíc nyní, kdy mám sledování IT jako job, jistě nabydu ještě dalších znalostí. Možná se tomu budu věnovat napořád, kdo ví . Jsem rád, že jsem kdysi začal s blogováním. Byla (a je!) to nesmírná zkušenost, psát pro masy, a hodí se mi právě nyní, kdy opět závodně píšu. Pozorní si všimnou, že jsem skryl cca 100 článků, které jsem shledal trapnými/blbými/neaktuálními/nehodnotnými. Netvrdím, že to, co je tu nyní, je nějak lepší, ale aspoň mě to případně nezdiskredituje. Když si vzpomenu, jaké to bylo blogovat, je mi zle. Vzpomínáte si na přestřelky a války s Patrikem Voglem? K smíchu. Pohrávám si v hlavě s myšlenkou, že bych znovu začal blogovat, tedy mít nějaký profesionální zápisníček, kde bych si začal pěstovat svůj fanklub. Asi tu doménu přece jen prodloužím, smažu to tu vše a pustím se do toho nanovo. Do nového roku bych vám všem, kteří jste kdy četli mé výplody, popřál hlavně hodně zdraví. Trocha štěstí jistě příjde vhod taky, ale zdraví je základ. Mějte se. Fri, 26 Dec 2008 21:03:22 +0100 http://jednoauto.com/blog/140-etymotic-research-er-6i-miniaturni-zazrak-ze-zamori.php Pokud vám značka Etymotic Research nic neříká, nedivím se. Tato značka je známá především v zámoří, kde firma Etymotic Research slaví slušné úspěchy se svým modelem ER-6i (údajně nejoblíbenější sluchátka k iPodu). U nás je defacto nemáte šanci sehnat, běžná nejsou ani omylem a jediný český poskytovatel je Sluchatka.net. Přesto jsou často zmiňována jako kvalitní a doporučovaná, bohužel recenze se nemáte šanci dopátrat. Proč jsou tato sluchátka tak zajímavá? Možná tím, že běžná cena je bezmála necelých 5.000, Kč vč. daně. Na Sluchatka.net je však můžete pořídit za (bez koruny) 3.000, Kč vč. daně a poštovného, což je velmi příjemná cena, když uvážíte, že tato sluchátka se údajně dají srovnávat s dvoupásmovými měniči věhlasnějších značek. Myslím, že na úvod by to stačilo, pojďme se vrhnout na jejich představení. Lehká, malá, v uších nejdou vidět Sluchátka Etymotic Research ER-6i vám příjdou v plastovém obalu, kde naleznete vše, co můžete potřebovat. Samozřejmostí jsou samotná sluchátka, náhradní nástavce (jsou dva typy: kroucené spirálky, nebo pěnové nástavce, které je nutno před aplikací stlačit, aby se vlezly do ucha), praktická polstrovaná taštička ze semišového materiálu, náhradní filtry a manuál. ER-6i jsou již od pohledu velmi, velmi malá a kompaktní sluchátka. Na fotografiích můžete vidět srovnání s notně opotřebovanými Koss Spark Plug, která jsou doslova obrovská ve srovnání s tímto malým zázrakem. Základní nástavce jsou ony spirálky, které se velice snadno vkládají do uší, jsou velmi pohodlné a doslova celé zmizí v uších z uší vám pak leze pouze kabel, což vypadá velice frikulínsky. Usazení v uších, první dojmy z reprodukce Usadit tyto phones je (s odstupem času) velmi snadné. Ze začátku budete mít trošku strach z toho, že je musíte nacpat opravdu celá do ucha, tj. musíte docílit toho, že vám budou přímo doléhat na bubínek (což může být ze začátku zvláštní a nepříjemné). Pokud toto zvládnete, zvuk bude dokonalý, o tom ale až níže. Reprodukci při prvním usazení v mých zvukovodech si velmi dobře pamatuji. Zpočátku jsem hned začal hledat hlasitostní button na mém přehrávači, protože se mi zdálo, že hrajou strašně potichu. Rovněž jsem se ihned jal pátrat po ekvalizéru, neb se mi zdálo, že basy zcela chybí. Dnes již vím, že chyba byla ve dvou faktorech: usazení nebylo dokonalé, chybělo zaražení až na dno síla zvyku z přebasovaných výstupních zvukových zařízeních Ano. Tato sluchátka hrají jinak, než cokoli jiného. Basů mají spoustu, ale na první poslech je zkrátka neuslyšíte. Kopák u bicích zní jako kopák, ale to si uvědomíte až po týdnu nošení. Kytary zní nádherně živě, cinkavě, řízně, líbezně. Zpěv je pak doslova ječivý, tato sluchátka mají lehce crazy výšky, ale to není nic, na co by se nedalo zvyknout (dokonce mi to i začalo chutnat). Co na těchto sluchátkách maximálně oceňuju, je velice výrazné oddělení jednotlivých složek hudby. Chcete poslouchat jenom bicí? Prosím, není problém, k žádnému slévání nástrojů do jednoho guláše nedochází a všechno je krásně oddělené a krystalicky čisté. Kytarové riffy jsou neskutečně rychlé a přesto skvěle detailní, přednes je brutálně rychlý a spoustu skladeb budete znovu objevovat. Pokud chcete zažít hudební orgasmus za relativně malé peníze, pouvažujte nad tímto skvělým zařízením. Na co se hodí a na co ne Jakožto posluchač Power/Symphony/Epic metalu mohu prohlásit, že tato sluchátka uspokojí svého posluchače dokonale. Hrají zkrátka tak precizně, přesně a čistě, že nelze být nespokojen. Basy jsou tam, kde mají být, kytary řvou, jak řvát mají. Elektroničtí interpreti zní naprosto úžasně, inside-feeling při poslechu Infected Mushroom Vicious Delicious už jsem dlouho nezažil (je to asi způsobeno opravdu rychlým přednesem, který se k e-hudbě hodí). ER-6i vidím jako jedna z mála skutečně univerzálních sluchátek, která si poradí se vším. Neskutečně rychlý přednes, reálné basy, jásavé výšky, detailní středy, precizní projev, to jsou atributy, které by mohly vyhovovat jak posluchačům tvrdší hudby (rock, metal) tak elektronické hudby (techno, trance, house). Závěr: provedení a kvalita Největší bolestí těchto projevem dokonalých sluchátek je jednoznačně kabel. Je sice stejně tlustý, jako u Koss Spark Plugů, nicméně není tak tvrdý, je daleko více měkčí a poddajnější. To není problém pro 90% lidí, kteří nejsou prasata, bohužel náhoda je blbec a neznáme dne, ani hodiny. Přesto si myslím, že to není tak hrozné a určitě to vyvažují svým projevem, který stojí za to. Mikrofonní jev? Ano, je. Nevím, co víci k tomuto říct, je to docela smutné, ale mi to nevadí. Izolace zvuku? Dokonalá, dají se používat i jako špunty do uší (neslyšíte, i když hudba nehraje, lidi na vás musí křičet). Pokud bych měl tato sluchátka zhodnotit, jsem spokojen a rozhodně stojí za koupi. Jako náročný člověk jsem chtěl opravdu kvalitní in-ear, která by poskytovala vysoce detailní zvuk. Mé přání se mi splnilo, poslouchám s nimi rád a na zvuk, který produkují, se vždy velmi těším. Cenově jsou podle mého názoru adekvátní, možná bych řekl, že jsou až levná na to, jak hrají. Pokud bydlíte v Praze, určitě si zajeďte do posluchárny Sluchatka.net a tento kousek si poslechněte. Na první poslech to možná nebude nic moc, ale po týdnu již nikdy nebudete chtít vidět (slyšet!) cokoli jiného. Fotografie v rozlišení 35262448 (velikost fotografie ~ 500600 kB): Sun, 12 Oct 2008 17:26:00 +0200 http://jednoauto.com/blog/139-cesko-anglie-2-2.php Včera, 20.08.2008 večer, jsme odehráli přátelský zápas s výběrem Albionu. Byla to premiéra našeho nového trenéra, Petra Rady, a očekávání byla různá. Já jsem byl optimistou, otec pesimistou, matka se dívala na romantický film a bratr si četl knihu. Nejsme žádná ořezávátka Pravdou je, že se nemáme zač stydět. Anglický celek pod vedením italského kouče Fabia Capella nastoupil v nejsilnější možné variantě, jména Rooney Gerrard Terry Lampard Brown Ferdinand (tj. hráči z elitní čtyřky anglické Premier League) byla nasazena rovnou v základu. Ani my jsme však nenechali nic náhodě: smolný Milan Baroš zaujal své místo v útoku, Radek Šírl fungoval jako hbité křídlo a také záložní řada s mužem utkání (Man Of The Match) Janem Polákem působila velice kompaktně a svěže. Hochům anglickým se musí nechat, že zezačátku se do nás pustili zhurta. Jedna střela střídala druhou a Petr Čech několikrát po sobě likvidoval jedovaté projektily, směřující na jeho svatyni. To bylo ale vše. Věčně mdlý a nevýrazný Milan Baroš v půli prvního poločasu přijal pas od Šírla, otočil se kolem Terryho a vyslal střelu na gólmana Jamese ten by ji asi zneškodnil, kdyby ji ještě netečoval Ashley Cole přímo do branky. 1:0 pro český výběr . Chybí pracovitost až do konce Užuž to vypadalo, že první poločas udržíme. Bohužel pro nás, David Beckham skvěle kopnutým rohem našel holou lebku Wese Browna, který doslova vletěl do brány i s míčem. Je velkou škodou, že jsme onen poločas neudrželi, utkání mohlo dopadnout jinak. Druhý poločas byl pro nás lepší: jestliže v prvním poločase Angličané hodně útočili, teď spíš jen z povinnosti tlačili. Stadion mlčel, slyšet byli takřka výhradně pouze naši fanoušci (český ostrůvek v moři anglických fandů) a celkově byli fanoušci Albionu nějací zakřiklí. Důvod jim dal Marek Jankulovski v 48. minutě: ultimátně kopnutým přímým kopem rovnou do pravé šibenice z hranice pokutového území přinesl českému týmu opět vedení 2:1. V 88. minutě jsem si říkal, že už to udržíme. Angličané byli otráveni, dokonce se na ně v jistých momentech zápasu snesl pískot z řad vlastních příznivců. Skrumáž v nastaveném čase po rohovém kopu Davida Bentleyho jsem bohužel neviděl: ze strachu před vyrovnávacím gólem jsem si zakryl oči dlaněmi a otevřel je, až když jsem uslyšel hlas komentátora, informujícím o vyrovnávacím gólu z kopačky Joe Colea. Jsme silní a máme šance se slušně předvést Je důležité připomenout, že se o žádný přátelský zápas nejednalo, i když tak byl oficiálně nazýván. Sám Fabio Capello bral ono utkání jako generální zkoušku nového anglického týmu a nepřipouštěl si neúspěch (ano, i remíza je neúspěch). Čeští hráči hráli rychlý, technický, moderní fotbal: celkovým dojmem na mě působili opravdu velice dobře a Petr Rada odvedl vynikající práci. Doufám, že i v kvalifikaci na MS 2010 odvedou Čeští kluci takový výkon, jako včera proti Anglii. Bylo by to moc hezké. England 22 Czech Rep Kousek od výhry. Češi ve Wembley remizovali 2:2 Kouč Rada: Baroš musí přestoupit, pak to bude ideální Thu, 21 Aug 2008 13:47:52 +0200 http://jednoauto.com/blog/135-windows-vista-x64-a-body-obnoveni-obrovska-spotreba-mista-na-hdd.php 500GB není žádná kapacita, řekl jsem si dneska po shlédnutí zbývající místa na disku C zbývalo už pouhopouhých 60GB, což bylo krajně podezřelé. Však toho porna zas tolik nemám, kam mi mizí místo?! Řešení jsem kupodivu nalezl ve své hlavě kdysi jsem četl článek o měnění velikosti maximálního možného prostoru pro body obnovení. Jeden dotaz do Googlu, jedno řešení. Původně bylo maximum nastaveno na 66GB (což odpovídá bajoko 1015% kapacity HDD), já ho srazil na 5GB. Jinak ono přidělené místo odpovídá přesně jednomu vytvořeného bodu obnovení, do 5GB jich dáte tedy 5, což naprosto dostačuje. Změnu na 5GB provedete spuštěním tohoto příkazu v cmd.exe: vssadmin Resize ShadowStorage /For=C: /On=C: /MaxSize=5GB Thu, 15 May 2008 21:52:23 +0200 http://jednoauto.com/blog/134-nadvlada-divx-a-xvid-chvalabohu-skoncila.php Budoucnost patří HD obrazu, tj. obrazu s vysokým rozlišením. Je pozoruhodné, jak se mnoho samozvaných audiofilů pídí na warez serverech po hudbě s co největším datovým tokem, aby si ji mohli pouštět na svých plastových repro bedničkách za 2 kila a udělávat se nad tou kvalitou. Ti samí lidé následně houfně stahují DVD ripy o velikosti jednoho CD, s naprosto otřesnou kvalitou obrazu i zvuku a minimálním datovým tokem. Už se nedá mluvit o audiovizuálním dílu, vizuálno se změnilo v rozplizlé cosi, s nulovými detajly a nekvalitními barvami. Už máme jenom Blu-ray Jako spotřebitelé můžeme být moc rádi, že konkurenční formát HDDVD skončil v propadlišti dějin a nikdy o něm už neuslyšíme. Důvod je jasný již netřeba vyčkávat s koupí HD rekordéru, můžeme si bez obav z budoucnosti koupit rekordér s Blu-ray mechanikou a usmívat se od ucha k uchu. Jsem skutečně moc rád, že doba DVD pomalu končí a nastává doba HD. Jen se podívejte na rozdíl v kvalitě obrazu HDDVD a DVD (HDDVD = Blu-ray co se týče kvality obrazu). Rozdíl v kvalitě je značný, a to si uvědomte, že se jedná o zmenšené snímky, kde se nedostatky DVD ztratí a obraz vypadá (takto zmenšen) obstojně. Proč je DVD na prd? V poslední době se ve velkém kupují monitory 20'' či 22'', obé s rozlišením 16801050. DVD disk produkuje obraz v rozlišení 720576 (PAL) či 720480 (NTSC). Selským rozumem vám dojde, že při sledování filmu ve fullscreen režimu se musí obraz hodně roztáhnout (= zvětšit). Co se stane s bitmapou, když ji roztáhnete, snad nemusím vysvětlovat. Anebo raději ano vznikne rozostřený, hnusný obraz. Viva le DVD! Filmy v HD se dělí do dvou skupin: FullHD (19201080) 1080p či pouze 720p (1280720). Výhoda 720p je, že nemusíte mít zas až tak výkonný počítač a měli byste si dopřát HD obraz i bez akcelerace pomocí grafické karty. Je jasné, že už při 720p jde vidět podstatně lepší kvalita obrazu, než při sledování DVD verze. Při 1080p máte bradu na kolenou a sliny tečou dobře to jde vidět na detajlech tváře. Na závěr tohoto krátkého spotu vám ukáži, jak vypadá DVD rip o velikosti 700MB oproti FullHD verzi v rozlišení 19201080. Jedno se o film 300, nádherné vizuální dílo, které je škoda prznit nějakým ubohým DVD ripem. Obrázky jsem vytvořil tak, že jsem vyfotil obraz videa a zvětšil ho na 16801050 tedy rozlišení mého monitoru, aby bylo pěkně vidět, jak vypadá video ve fullscreenu. Koukněte se: 300 @ RIP vs. 300 @ FullHD. Sun, 11 May 2008 12:30:00 +0200 http://jednoauto.com/blog/130-unreal-tournament-3-skvela-rez-na-odreagovani.php Pokud hledáte multiplayerovou střílečku se skvělým grafickým podáním, optimalizovaným enginem a výbornou hratelností, je UT3 vynikající volbou. Jeho předchůdce, Unreal Tournament 2004, jistě mnoho z vás zná (na počítačích ve škole ho vždycky pařilo a dodnes paří spousta lidí), UT3 bere to nejlepší z něj a převleká to do nového, moderního kabátku. Netřeba výkonné dělo Epic Games, vydavateli UT3, se opět povedlo navrhnout engine, který dokáže běžet i na daleko slabších strojích, než je například ten můj. Minimální systémové požadavky hovoří jasně: procesor 2.8GHz, 512MB RAM a grafická karta GeForce 6 series nebo ekvivalentní karta ze stáje ATi. Sice bych netvrdil, že každý má dnes takovýto počítač, nicméně oproti jiným titulům požíračům systémových zdrojů je to velice příjemné gesto. Na mé sestavě si mohu dopřát UT3 v nejvyšších detajlech s vynuceným vyhlazováním 4 + anizotropním filtrováním 16, tedy víceméně maximum, co lze , se zapnutou vertikální synchronizací a FPS (snímky za sekundu) 90% času nejde pod hodnotu 60. Jako v případě Zaklínače vám přináším požehnanou dávku screenshotů (pozor na velikost zvětšenina má velikost 23MB a rozlišení 16801050), zvolil jsem vesmírnou mapu Deimos, následně chrámovou Shangri La a pěkně barevnou Rising Sun. Více nemá smysl, vysvětlím níže. Plusy a minusy Ačkoli UT3 vypadá skvěle, dá se to řící maximálně o čtyřech, pěti mapách. Jedna mapa je dokonce zcela převzatá z UT2004, jenom obalená novými, hi-res texturami. Takhle nějak bych si nový herní titul nepředstavoval tvůrci ukazují, že některé mapy umí udělat velice pěkně (viz screeny výše), jiné jsou ale vyloženě nudné. Také zbraňová pestrost není nic moc, některé zbraně se nedají využít vůbec (námatkou sliz plivající věc) a nakonec vždy skončíte u raketometu nebo kulometu. Slabinou UT3 enginu jsou tváře exteriéry a interiéry dovede ztvárnit velice pěkně s minimálními systémovými požadavky, avšak modely postav působí velice podivně. Možná, že to řeší nějaký patch, já osobně ale hraji neopatchovanou verzi a tam jsou postavy nepřátel (zejména když se díváte na jejich mrtvoly) zkrátka nepřirozené. Velkou pochvalu si zaslouží využití dvoujádrových procesorů: takový je u mě průběh vytížení CPU během hraní. RAMky si UT3 ukousne necelých 700MB, hra běží zcela bezproblémů na Windows Vista Ultimate x64. Suma sumárum, UT3 jako hru hodnotím 8/10 body strhávám za mnoho nudných map a nevydařené modely postav. Thu, 20 Mar 2008 19:00:40 +0100 http://jednoauto.com/blog/129-mesic-s-windows-vista-ultimate-x64-konec-dobry-vsechno-dobre.php Zhruba před měsícem jsem vás informoval o mém novém pracovním stroji, který je poháněn kontroverzním operačním systémem Windows Vista 64bitové verze Ultimate. Mnoho lidí vidí ve Vistě zlo a nechtějí ji, prý je náročná, nic nepřináší a více nefunguje, než funguje. Musím tyto bláboly vyvrátit. Dokonalá stabilita, výborná rychlost a příjemné rozhranní Tolik nenáviděné Aero, které Vista obsahuje, je velmi hezkým estetickým prvkem, kdy se se systémem pěkně pracuje a lahodí oku. Spousta linuxáků jej odsuzuje pro jeho údajnou náročnost testoval jsem odezvu systému s vypnutým/zapnutým Aerem a upřímně, nezaznamenal jsem žádný rozdíl. Aero systém zatěžuje zcela minimálně, je poháněno grafickou kartou a z výkonu CPU si užírá 0.0% výkonu. Jeho vypnutí nemá racionální důvod, nic neurychlí, akorát budete mít dobrý pocit, že jste zrychlili systém (podobné věci mělo smysl dělat před 10ti lety konzervám to ale nevysvětlíte). Rychlost systému je také pozoruhodná když si někdy čtu komentáře lidí, srovnávající rychlost XP a Visty, řekl bych, že Vista je něco nechutně pomalého, co se skoro ani nehýbe. Opak je pravdou na mé sestavě (viz odkaz výše) běží Vista zcela a naprosto plynule/hladce, jediné, na co čekám, jsou diskové operace (data kopíruji průměrnou rychlostí 60MB/s), na které ale čeká každý. S trochou nadsázky bych řekl, že jsou rychlejší, než bratrova XP já mám ale daleko silnější procesor (1.8GHz vs. můj 3.6GHz Core2Duo), takže je to zavádějící. Suma sumárum, na moderním počítači má Vista své místo a rozhodně neuděláte chybu, pokud ji zvolíte. x64 není pro masy 64bitová architektura, umožňující teoreticky adresovat až 2 exabajty RAM, je nezbytnou věcí, kterou byste měli použít, pokud máte 4 a více gigabajtů operační paměti (nicméně nic vám nebrání použít 4GB RAM i na 32bit systém a vymáčknout z toho, co se dá => ~ 3GB). Přesto, ač se to zdá jako jednoduchá věc, nemohu 64bitová Windows Vista doporučit pro člověka, který je počítačově nevzdělán. S takovým systémem se řeší poněkud více problémů, zejména co se týče driverů aplikace můžete používat 32bitové i 64bitové zcela transparentně a bezproblémů, nicméně drivery musí být striktně 64bitové (to platí zejména pro ovladače ke grafickým kartám, myškám a klávesnicím) a ideálně digitálně podepsané. Právě nutný digitální podpis pro programy, které potřebují pracovat se systémem do hloubky, je právě důvodem, proč není Vista x64 masovým zbožím. Řešení lze takřka vždycky nalézt přes Google, problémem ale je, že spoustu problémů neřešili čeští uživatelé a tak se musíte spolehnout na angličtinu (což mi problém nedělá, ale ten, kdo neovládá angličtinu, se bude muset spolehnout na pomoc od schopnějších uživatelů na nějakém vhodném fóru). Celkově to není právě user-friendly, ale takový je holt osud každé novinky. Vistu x64 bych osobně doporučil uživateli, který je schopen aktivně řešit problémy s počítačem, rozhodně ne kdejakému amatérovi, který jen zapne mašinu a hraje hry. Osobní zkušenosti Windows Vista x64 mě překvapila svou okamžitou funkčností a provozuschopným chodem ihned po instalaci nainstaloval jsem pouze 64bitové ovladače pro grafickou kartu a myš, zapnul Aero a fungoval. Kopírování záloh ze starého PC šlo jako po másle a za dvě hodiny od připojení počítače do sítě jsem měl před sebou systém, se kterým jsem mohl normálně pracovat. První věcí, která mi vadila, byla nefunkčnost PowerQuest PowerMagic, rozdělovacího nástroje pro pevné disky. Jak na potvoru totiž nepodporuje Windows Vista, a funkční nástroj je víceméně nemožné sehnat. Nakonec jsem po zdlouhavém hledání objevil nástroj od Acronisu, tuším že Disk Director, který se tvářil, že by mohl fungovat. Naneštěstí při rozdělování disku se cosi stalo (nebyl jsem zrovna u PC, celá operace trvala značně dlouho) a výsledkem bylo, že monitor byl pohaslý a počítač se neustále cyklicky snažil naskočit. Odpojení ze zdroje, zapnutí počítače a hláška Missing operating system dávala dohromady jasnou zprávu nějakou děsivou souhrou osudu jsou všechna data v řiti a já musím jet nanovo. I tuto katastrofu jsem ve zdraví přestál a od té doby již nemám se systémem žádné starosti na rozdělení disku jsem zanevřel, data +- obnovil a celý systém jako celek vyladil za pomoci různých nástrojů k pomyslné dokonalosti. S odstupem od oné události jsem opravdu mimořádně spokojen systém je rock-stable, úžasně rychlý a všechno šlape, jak má. Samozřejmě, byly i problémy s různým softwarem (Rivatuner, CoreTemp, QIP), ale to jsou pouze problémy pramenící spíše z 64bitů jako takových a Vista s nimi nemá příliš co do činění. A když už ano, vše vyřešil jeden dotaz strýčkovi Googlovi. Pokud jste člověk, co staví výkonný stroj pro všechno a který se v počítačích jako takových dobře orientuje, rozhodně do 64bitové Visty běžte, stabilita a rychlost za to rozhodně stojí. Pokud jste ale tzv. BFU, dejte přednost osvědčené 32bit platformě všechno vám poběží bez potíží a nebudete muset nic složitého řešit. Mon, 17 Mar 2008 20:19:00 +0100 http://jednoauto.com/blog/128-jupi-mam-novy-pocitac.php Ve čtvrtek, 14. února 2008 v 14:00, jsme vyjeli z Poruby do Mariánek do prodejny AlfaCompu. Byl jsem hodně nervózní, přece jen úplně nový počítač, ještě k tomu opravdu nadupaný, člověk nekupuje každý den. Má nervozita ale opadla, když jsem si z narvané prodejny pyšně odnášel můj nový pracovní stroj (vážil jenom 16Kg) a cpal ho do kufru auta. Zvláštní bylo, že jsem neměl radost, byl jsem víceméně v šoku . Doma jsem jej rozbalil, připojil, zasunul instalační DVD Windows Vista Ultimate x64 a prošel instalací. Zarážející bylo, že vše proběhlo naprosto hladce, ani jeden sebemenší problém, za dvě hodiny od připojení PC do sítě přede mnou stál systém, který byl připraven k práci. Po kompletním zprovoznění všeho možného jsem si chtěl zakřičet Vista rulez!, ale ovládl jsem se. Jaké že jsou parametry mého nového počítače? Procesor jsem zvolil nový 45nm kousek od Intelu, konkrétně model E8200 taktovaný na 2.66GHz (dneska ho přetaktuju, očekávám minimálně 3.6GHz). Jako základní deska posloužila osvědčená kvalitní Gigabyte P35 DS4, spolu s 4GB RAM (22GB 800MHz moduly od společnosti Patriot) tvoří dobrou a stabilní dvojku. Grafická karta supluje to nejlepší, co dneska stojí za to koupit, a to novou 8800GTS s jádrem G92 a 512MB DDR3 VRAM. Celé to táhne 500W zdroj od Seasonicu, model S12II. Chladič procesoru je masivní Scythe Mugen, který by měl bezproblémů chladit i vysoce přetaktovaný procesor. Mé celkové dojmy jsou vesměs pozitivní, počítač je rychlý, Vista stabilní a 64bitů jednoznačně hodnotím jako správnou volbu. V následujících dnech (či týdnech) se rozepíšu o Vistě a mém přechodu z x86 na x64, určitě dojde i na polemiku o tom, jestli stojí za to taktovat spolu s reálnými hernímy testy. Zachovejte přízeň . Sat, 16 Feb 2008 13:00:48 +0100 http://jednoauto.com/blog/125-travian-je-vysoce-nakazliva-vec.php Upozornění: tento článek je pouze můj subjektivní názor, za kterým si stojím. Musím sám za sebe říci, že jsem nikdy nepropadl tzv. onlajnovkám a podobným ptákovinám, které znám z vyprávění některých mých vrstevníků či kamarádů mého o tři roky mladšího bratra. Zkrátka nevím, proč bych měl hrát něco, co mě nutí to hrát už svým konceptem, kde se stále něco děje a hrozí vám, že prohrajete. Ano, ne všechny on-line hry jsou takové. Travian je ale nejzářivější ukázkou závislosti na on-linové hře, které jakmile jednou propadnete, není návratu. Travian není pasivní hrou Travianu propadlo mnoho Čechů, hrají ji dokonce i někteří dospělí a celkově je to mimořádně úspěšná hra. Jejím velikým negativem je bohužel skutečnost, že většina hráčů ji hraje stále, tj. pokud jsou na počítači, hrají Travian. Osmihodinové hraní Travianu není výjimkou, hráč prostě sedí u PC, chatuje, ohýbá si hřbet a hlavně hraje TRAVIAN. O škodlivosti zřejmě psát nemusím, o hodnotě takto stráveného času nejspíš také ne. Ano, i já jsem u PC mnoho hodin denně, avšak já se zajímám o hardware a věci okolo počítačů, zkrátka o věci, které by se mi mohly hodit. Hodnota času, který strávím já studiem HW problematiky, je nesrovnatelně větší, než hodnota času proflákaného u PC hraním Travianu. Nebál bych se za pomyslnou postupku Alkohol Cigarety Drogy doplnit právě slůvko Travian. Opravdu. 3D hry jsou mnohem lepší Před nějakou dobou (řádově měsíce) jsem četl nějaké studie o nebezpečnosti/zhoubnosti akčních her na dětskou psychiku, kdy si (tuším) nějaký Japonec hrál na mága z (opět tuším) Dark Messiah of M&M tím, že svého spolužáka polil benzínem a následně na něj vyslal fireball v podobě zapalovače. Ano, může to vyznít strašně, ovšem kdybych si měl vybrat mezi hraním akčních her a on-line her, měl bych naprosto jasno. On-line hra Travian vám vezme všechen volný čas, budete trávit méně času s kamarády, z kina/divadla/hospody poletíte domů jako o závod jenom proto, abyste si zašli na Téčko a podívali se, jestli na vás někdo nezaútočil. Ztratíte (nebo spíše v drtivě většině případů nezískáte) holku, protože zkrátka na ni nemáte čas, zhorší se vám prospěch ve škole a ráno budete místo 7:00 vstávat v 6:30, abyste stihli nažhavit komputera a zapařit si ráno Travian. Opravdu to stojí za to? Upřímně, neříkám, že si rád nezahraju. To bych s čistým svědomím netvrdil, dohrál jsem Zaklínače za nějakých 6070 hodin herního času (při hrací době 8 hodin to vychází na nějakých 8 dnů +-) a také Crysis, o kterém jsem ale nenapsal, za hodin 14 (tedy necelé dva dny herního času). To je má statistika za rok 2007 současnost, hraním her jsem strávil (zaokrouhleně) 100 hodin za 13 měsíců, což je 8 hodin na měsíc. Ano, slyšíte správně. Čas, který jsem já hraním her strávil za měsíc, stráví průměrný závislý Travianista za den. Nehrajte Travian, nenechte se zlomit závislým okolím. Travian nikdy nekončí, hraje se dál a dál a vyhraje to pouze ten, kdo nespí, nemá kamarády a je schopen 24 hodin denně sedět u PC a hrát. Chcete vyhrát Travian? Staňte se takovým člověkem. Fri, 25 Jan 2008 12:48:00 +0100 http://jednoauto.com/blog/123-prima-premier-league-a-komentatori.php Dnešní odpoledne jsem hodlal jako obvykle strávit u televize sledováním mé oblíbené Premier League, tj. anglické první ligy. Na pořadu byl atraktivní mač Fulham vs. Arsenal, o jehož kvalitě jsem byl přesvědčen (Fulham je na sestupu z Premier League a Arsenal potřebuje vyhrát, aby se dostal do čela PL oba mají důvod se poprat o vítězství). Vychlazená Kofola mi dělala skvělou společnost. Fotbal jako takový nebyl vůbec špatný, Adebayor dal 2 góly hlavou a třetí gól přidal Tomáš Rosický po skvělé přihrávce vzduchem od Eduarda. Co však hodnotím jako nesmírně špatné je to, že tento zápas nebyl vysílán na vysoce kvalitní Galaxii Sport, nýbrž na mimořádně zaostalé TV Prima. Děs běs, komentátoři jako vždy zcela primitivní dvojka, totálně zblblá z příšerné domácí Gambrinus Ligy, pravidelný divák Galaxie Sport si musel rvát vlasy z hlavy. Bohužel jsem tím pravidelným divákem i já. 1. poločas, Arsenal sucks! Ze začátku to vypadalo všelijak. Pánům komentátorům se Arsenal nelíbil od první minuty, kdy objektivně zhodnotili jeho výkon jako překvapující (ano, opravdu už v první minutě dostal divák od komentátorů jasnou zprávu, že Arsenalu to dneska nejde) a za očekávaními. Inu, proč ne. Takové shazování výkonu Arsenalu, který prý málo napadal a nepřecházel moc do útoku samozřejmě dále pokračovalo až do nějaké 19. minuty, kdy po centru francouze Clichyho neomylně hlavičkoval útočník Arsenalu Emanuel Adebayor. 1:0 pro Arsenal, páni komentátoři jsou potěšeni gólem a slibují si navzájem velký nástup Fulhamu (který se nekonal). O 20 minut později, poté, co se těchto 20 minut pokusil Fulham asi o dvě akce a celkově působil jako ve křeči, Adebayor ze stejné pozice opět hlavičkoval a padnul druhý gól, jako kdybyste ho sjeli přes kopírák. 2:0 pro Arsenal, páni komentátoři bijí na poplach a doufají, že trenér Fulhamu udělá do dalšího poločasu nějakou změnu. Pomalu také přestávají Arsenal shazovat a přechází do jakési neutrality, kdy Arsenal hraje klidně a kontroluje hru. 2. poločas, Arsenal rules! Trenér Fulhamu udělal po přestávce všehovšudy jednu jedinou změnu, což páni komentátoři zhodnotili jako skutečnost, že má asi ještě nějaké velké eso v rukávu (žádné eso neměl). Jeden z pánů komentátorů (asi nějaký vidlák, neustále smrkal do mikrofonu, jeho mluva byla samé furt apod., jestli tohle byl komentátor, tak se musím smát) bez skrupulí označil obránce Clichyho [kliši] za Kitchyho [kičiho], což výustilo v polití konferenčního stolku Kofolou, když jsem rychle zvedl zrak, abych se podíval, co za nového hráče to Arsen Wenger poslal na hřiště. Nemluvě o tom, že Kiči mi připadalo stejně dementní jméno jako Pikaču, je to fatální přeřeknutí, které jsem ještě nikdy u pořádných komentátorů neslyšel. Sumace: ve druhém poločase komentátoři obrátili, začali naopak adorovat Arsenal a shazovat Fulham. Prima to prostě neumí Premier League na Primě mi mimořádně nechutná. Nejenom že komentátoři jsou ušislyšně specialisté na naši pivní ligu, oni ještě naprosto nemají přehled o Premier League a komentují to (rozuměj tak, že se o PL nezajímají). Obránce Chelsea Bridge je u nich nekompromisně [Brajdž] (znalost angličtiny vskutku famózní), Rosický hraje vždy skvěle a pokud ne, chyba je u spoluhráčů, kteří mu nenabíhají, hostům ve studiu jsou kladeny dementní dotazy (poté, co byl vstřelen gól ze standardní situace a brankář se jen otočil: Pane hoste, myslíte si, že se to dalo chytit? Ne, nemyslím si. Děkuji.) a vůbec, komentář je úplně pivní (což je také jeden z důvodů, proč Gambrinus ligu nesleduji). A třešínka na dortu byla, když Alexandra Hleba [Gleba] nazvali Chlebem. To už jsem se opravdu za břicho popadal a ztlumil zvuk. P.S.: Autor je dlouhodobým fanouškem Arsenalu a článek může být podle toho zabarven. Sat, 19 Jan 2008 19:32:00 +0100 http://jednoauto.com/blog/118-finove-jsou-nejlepsi-muzikanti-na-svete.php Dlouho jsem znal kapely, které hrály dobře. Nezajímal jsem se o to odkud jsou, jak dlouho hrají, co hrají, proč hrají, kolik mají alb a další věci, kteréžto znalosti dnes považuji za zcela normální a standardní věc. Když něco poslouchám, tak o tom něco vím, ne? Nicméně časy se změnily. Poslouchám metal, přesněji řečeno power metal, což ale nezasvěcenému (a možná i zasvěcenému) mnoho neřekne. Nedivím se. Metalů je jak hub po dešti, jeden vychází z druhého a v podstatě nelze říci, že by nějaká kapela hrála jen jeden metal. Většinou je to směsice více metalů. (Pro odlehčení: Co udělá metalista, když má zachránit princeznu střeženou drakem?) Čert aby se v tom vyznal. Nightwish, Sonata Arctica, Stratovarius, Apocalyptica, Waltari, Thunderstone, Lordi, The Rasmus mají jedno společné. Celkově hrají tvrdší hudbu, ale to není podstatné. Všechno to jsou finské kapely. Neznám jiný národ, který by doslova chrlil takové skvosty, které jsem právě vypsal (rozhodně to nejsou všechny, vybíral jsem ty známější) a který by byl skutečně takto tvrdě hudebně orientován. Kam se na to hrabe nějaká Aneta Langerová, Eva Farná či Sámer Issa. Když u nás byla Superstar, postoupila dále banda zgelovaných buzerantů a nalíčených holčiček. Jo, bylo mi z toho zle. Tak to je hudební obraz české scény popík, sladké ploužáky, možná soft-rock. O to více si cením Finska, kde jejich Superstar vyhrál kluk, metalista, který celou soutěž zpíval rockové či metalové písničky. A proč že mi to vadí? V popu jsem nedokázal objevit krystalické umění hudby, složitost, techniku. Power metal hrají mistři kytaristi a bubeníci, jsou v něm krásné klávesy a celkově je ona hudba dynamická a technicky náročná. Pop je jenom o zpěvu, ničem jiném, a to je trochu málo, aby tento žánr byl brán jako kvalitní. Wed, 09 Jan 2008 19:19:00 +0100 http://jednoauto.com/blog/115-jak-snadno-a-rychle-zpracovat-screeny-z-her.php Udělat screen z oblíbené hry by měl být schopen udělat každý blbec. Zmáčknutí klávesy Print Screen, následné minimalizování hry přes Alt + Tab, spuštění Malování, uložení obrázku v PNG a následné zmenšení/uložení jako JPG je však silně neefektivní, nemluvě o tom, že po opětovném Alt + Tab se hra může seknout a Vy ji tak můžete spouštět znova. Tento článek by Vám měl představit daleko efektivnější způsob, kterým zpracujete klidně i 50 screenů během pěti minut. Nevěříte? Přísady: hra, PS, Fraps, TCMD V tomto návodu se neobejdeme bez programu Photoshop od firmy Adobe, já používám verzi CS3 (= nejnovější), mnou uváděné klávesové zkratky proto nemusí fungovat korektně ve starších verzích (ale měly by). Pokud máte starší verzi Photoshopu, nemusíte si zoufat celý postup nejdříve zevrubně popíši a až poté sdělím klávesovou zkratku, takže byste měli být schopni zvládnout onen úkol v libovolné verzi Adobe Photoshopu. Jako ukládač obrázků nám výborně poslouží nástroj Fraps, který po stisknutí námi navolené klávesy obrázek uloží do námi vybrané složky ve formátu, který si přejeme. Nebude třeba minimalizovat hru pomocí Alt + Tab, prostě jen stiskneme klávesu a je hotovo. Total Commander využijeme jako skvělý automatický přejmenovávač souborů, já používám verzi 7, nicméně ona klávesová zkratka se nezměnila od dob, kdy se Windows Commander přejmenoval na Total Commander (nepředpokládám, že ještě stále máte Windows Commander). Hra bude v mém případě Zaklínač, pochopitelně si vyberte tu svou . 1. spuštění Frapsu a zapnutí hry Pokud už máte nainstalovaný Fraps, zapněte ho. Přejděte na položku Screenshots, kde si nastavte složku, kam si přejete ukládat screeny, typ oněch screenů (doporučuju bezztrátový PNG), klávesu, kterou budete ony screeny pořizovat (pozor, aby nekolidovala s klávesou, která má ve hře nějakou funkci) a tím jsme hotovi. Ještě si můžete vybrat, jestli chcete mít na screenech i počty FPS (já nechtěl) a nebo jestli chcete, aby se screeny ukládaly samy od sebe každých XX sekund. Po nastavení těchto klíčových vlastností Fraps minimalizujte do oblasti hodin (system tray jak je to česky? ) a spusťte Vaši hru, ve které udělejte libovolný počet screenů. Až to budete mít, přejděte k bodu číslo 2. 2. přejmenování screenů přes TCMD Fraps defaultně ukládá screeny v nepříliš hezkém tvaru, typicky např. witcher 20071125 10283270.png. Je jasné, že přejmenování např. na witcher1.png by při množství padesáti screenů trvalo neúměrně dlouho a byla by to pěkná makačka. Naštěstí máme TCMD, který to umí udělat během několika sekund, pokud ovšem víme, jak na to . Spusťte TCMD a otevřete složku, ve které máte ony screeny. Následně je všechny vyberte přes Ctrl + A (měly by zčervenat) a stiskněte Ctrl + M. V okně Hromadné přejmenování postupujte podle obrázku nejdříve zadejte název hry (v mém případě witcher) a za to doplňte počítadlo, tj. [C]. Povšimněte si sloupců Starý název a Nový název, nový název bude mnohem hezčí, než starý. Přejmenování uskutečněte stisknutím tlačítka Start a je hotovo. 3. zmenšení screenů a uložení do jiné složky + přejmenování Spusťte Photoshop a přes klávesovou zkratku Ctrl + O otevřete všechny Vaše screeny naráz (to může chvíli trvat, pokud je jich hodně). Na ten poslední klikněte, aby bylo jasné, že pracujete právě s ním. Dostaňte se nějak do okýnka Akce (bývá to tam, kde je Historie), v CS3 to vypadá trochu jinak než např. v CS2. V onom okně vytvořte kliknutím na obrázek složky nový set, který nazvěte podle Vaší hry (v mém případě Zaklínač) a ihned potom novou akci (= Create New Action), kterou nazvěte Resize & Save. Okno Akcí by mělo vypadat přesně takhle (a červený čudlík by měl červeně svítit): Postupujte nyní zcela přesně následovně: Ctrl + Alt + I (zadejte šířku/výšku výsledného obrázku to druhé se vypočítá samo) a potvrďte Enterem Ctrl + Alt + Shift + S (= Uložit pro Web): vyberte si typ výsledného obrázku (doporučuji JPG s kvalitou 80%) a uložte ho do jiné složky, než jsou původní velké screeny (jméno ponechte originální) stiskněte Ctrl + W pro zavření a odmítněte uložení změn měli byste být přesunuti do dalšího obrázku Nyní stiskněte v panelu Akcí onen čtvereček pro zastavení akce a jste hotovi. Mělo by to vypadat takhle: Klikněte na položku Resize & Save, ujistěte se, že obrázek je aktivní, a stiskněte onen trojúhelníček v okně Akcí (= Play selection). Obrázek by se měl automaticky zmenšit, uložit a zavřít. Stejný postup aplikujte na všech XX obrázků a za pár minut není co řešit. Zmenšené obrázky následně přejmenujte opět pomocí Ctrl + M v TCMD: maska pro přejmenování bude mít podobu [N]-small a výsledný soubor podobu witcher1-small.jpg. Příště možná přes OpenSource Je mi jasné, že dnešní návod není pro každého. Jednak jsem použil komerční programy, které ne každý je ochoten zakoupit/ukrást, druhak je to možná až příliš pokročilé (i když si to nemyslím). Whatever, návod je napsán a snad se bude některým z vás hodit, protože dokáže opravdu nesmírně urychlit práci. Pokud bude chuť a čas, napíšu návod i přes OpenSource programy (nebo alespoň Freeware) grafický editor bych použil Gimp, ale nevím, čím nahradit Fraps. Alespoň máte námět do diskuse, jakýkoli tip jen uvítám. Dík za pozornost. Sun, 25 Nov 2007 11:40:00 +0100 http://jednoauto.com/blog/113-zaklinac-je-mimoradne-povedena-hra.php Ač nejsem žádný hráč, nové plně počeštěné hře Zaklínač (The Witcher) dle knižní předlohy od vynikajícího polského spisovatele Andrzeje Sapkowského jsem nedokázal odolat. Brutálně náročná, nesmírně hezká a líbezná grafika spolu s fantastickým světem plným questů a akce vytváří koktejl, ze kterého se hráči, který často nehraje, může silně zamotat hlava. Tak jako mně. Geralt a.k.a Pán meče Ne nadarmo se o Geraltovi, hlavní postavě, za kterou hrajete, říká, že je to mistr šermíř. Dle mého názoru je možná ještě o drobný kousíček něčím víc Strojem na zabíjení. Hra obsahuje 3 módy útoku pro 2 typy meče (ocelový na lidi a stříbrný na nestvůry), přičemž každý ze tří módů se vyvíjí v úrovních zvládnutí a každá úroveň přináší novou animaci zabití. Pokud máte například mód útoku Skupinový a meč ocelový, uvidíte na 3. levelu onoho módu opravdu krvavou podívanou, kdy Geraltovi nebude dělat potíže zvládnutí klidně i osmi ozbrojených nepřátel za zvuku letících šípů v sérii velmi efektních pohybů a seků. Hlavy budou pochopitelně létat vzduchem. No zkrátka pastva pro oči . Ovšem kdyby Geralt uměl jen mávat mečem, byla by to nuda. Zaklínač je tedy okořeněn o alchymii (tvoření elixírů, petard aj.) a o znamení (je jich pět a myslí se jimi kouzla), čímž máte velké možnosti vývinu Vašeho vlastního Geralta. Já osobně se dal spíše cestou meče a vývinem svých fyzických vlastností, nicméně podruhé zase půjdu cestou kouzel. Opět a zas platí staré známé obrázek vám řekne více než tisíc slov. Mrkněte tedy na screeny pořízené v rozlišení 12801024 vše High. Nebude vás nudit Zaklínače hraji již týden a nepřestává mne bavit. Rozlehlý svět, mnoho postav, pestré a neotravné úkoly dokázaly tomuto RPG vdechnout život, který jsem už dlouho (ve hrách) nepoznal. Kam se hrabe Gothic III se svými obrovskými HW nároky a slabým příběhem. Kam se hrabe Oblivion se svou bohapustou krajinou. Zaklínač, to je to RPG, které skloubilo to nejlepší z oněch dvou RPG a výsledek (navíc zcela včetně dabingu česky!) opravdu stojí za to. Avšak pozor, Zaklínač je pouze pro lidi od 18ti let, tedy mládež má bohužel smůlu. Ostatně, doneste Triss její lektvar na uzdravení a uvidíte, jak vám poděkuje promluvte si s obchodníkem Talarem a následně zkuste takto rozmlouvat s vaším nadřízeným. Síla, co? Nuže, nezbývá než zasednout ke svým herním strojům a vychutnat si příchozí zimu právě u drsného Zaklínače. Zaklínač když hra souzní s knihou Zaklínač jedna Hra, dva názory Zaklínač (The Witcher) recenze Fri, 23 Nov 2007 16:11:00 +0100